Astrolog Tima'h

Ascendent: stupeň nebo znamení zvěrokruhu, jež v okamžiku zrození vychází nad východní horizont. Též bod, v němž východní horizont protíná ekliptiku. Východ trvá každému stupni přibližně čtyři minuty a za dvacet čtyři hodin vyjde celkem 360°. Ascendent tvoří hrot prvního domu. Znamení zvěrokruhu vycházejícímu nad východní horizont se říká vycházející znamení. Ascendent vypovídá o skrytých vlastnostech člověka. V řečtině se nazývá horoskopos, první místo.

Aspekt: úhel, který mezi sebou svírají dvě imaginární přímky, spojnice dvou nebeských těles či bodů se zemí. Oblouk mezi nimi se na kruhovém horoskopu měří ve stupních. Vliv aspektů může být svou podstatou pozitivní nebo negativní, a pokud jde o intenzitu působení, může být neobyčejně silná, silná, mírná či vysloveně slabá.

Asteroidy: pás velkého množství fragmentů hmoty pokládané za pozůstatky rozpadlé komety nebo planety, které se nacházely mezi oběžnou drahou Marsu a drahou Jupiteru a jež několik málo astrologů začlenilo do svého systému.

Citlivé body: teoretické body na zvěrokruhu, jež jsou výsledkem rovnice beroucí v úvahu tři důležité faktory v horoskopu, z nichž jedním obvykle bývá hrot domu. Známé též jako arabské body. Viz Pars Fortunae.

Dekany: dělení třicetistupňových zvířetníkových znamení do tří segmentů po 10°. Děkany, obvykle připisované různým planetám, byly přejaty z egyptského systému měření času.

Dekumbitorní: horoskop sestavený na dobu, po kterou nemocná osoba setrvá na lůžku. Používá se k prognózám.

Descendent: bod, v němž západní horizont protíná ekliptiku. V nativním horoskopu se objevuje naproti ascendentu.

Detriment: vliv planety je oslaben (v detrimentu), nachází-li se planeta ve zvířetníkovém znamení protilehlém tomu, jemuž vládne.

Direkce: metody načasování událostí posunem (direkcí) planet a dalších astrologických prvků do nových pozic a aspektů horoskopu. Pohyb může být odvozen z rotace Země (tj. zdánlivého otáčení oblohy) v prvních hodinách po narození (primární direkce) nebo z pohybu planet po ekliptice ve dnech před či po narození (sekundární direkce či progresy). V současné astrologické praxi se právě sekundární direkce stala velmi užívanou metodou.

Dódekatémoria: dělení sféry na dvanáctiny, vztahující se původně k systému dělení zvěrokruhu na dvanáct segmentů, později pak i k dělení jednotlivých znamení na dvanáctiny či ještě menší díly přisuzované jednotlivým planetám.

Domicil (vládce): o planetách se říká, že jsou v domicilu, jestliže se nacházejí ve znameních, jimž vládnou anebo v nichž jsou povýšeny, tedy tam, kde je jejich vliv posílen. Pád či oslabení zažívají, nacházejí-li se v protilehlých znameních, než jsou ta, jimž vládnou (detriment), či ve znameních protilehlých znamením jejich povýšení (pád).

Domy: dům je jedno z dvanácti polí cyklu daného rotací Země. Každý dům představuje časový úsek přibližně dvou hodin, v jejichž průběhu každé ze zvířetníkových znamení zdánlivě vychází nad horizont. Každý kvadrant horoskopu se dělí na tři části, čímž získáváme celkem dvanáct domů zastupujících různé roviny života, jako je domov, práce, mezilidské vztahy, atd. První dům začíná ascendentem a po něm, proti směru hodinových ručiček, následují na horoskopickém kruhu další. Existují různé metody určování jejich délky, avšak nejpopulárnější a nejjednodušší je systém stejných domů o 30°. Tabulky domů pro různé zeměpisné šířky uvádějí stupně jejich východu na ascendentu i kulminace v zenitu zároveň se středními hroty domů, a to ve čtyřstupňových intervalech v průběhu celého čtyřiadvacetihodinového rotačního cyklu. V nejstarší astrologii odkazovaly domy k zodia-kálním domům planet, tedy ke znamením, jimž tyto planety vládnou, zatímco v pozdější době se domům říkalo místa (řec. topoi, lat. loct).

Efemeris (plurál Efemeridy): tabulky den po dni uvádějící přesné pozice Slunce, Měsíce a jednotlivých planet v tom kterém roce. Obsahují i další informace nezbytné k sestavení horoskopu, jako jsou souřadnice, deklinace a siderický čas.

Ekliptika: zdánlivá dráha Slunce okolo Země. Rovina oběžné dráhy Země okolo Slunce rozšířená do prostoru, aby se protnula s nebeskou sférou.

Elementy (živly, prvky): v Indii, na Středním východě i na Západě bývá za základní stavební kameny přírody považována čtveřice živlů oheň, země, vzduch a voda. Někteří Řekové přidávali navíc éter, který se někdy interpretuje jako prostor. V západní astrologii elementy udávají základní orientaci každého z dvanácti znamení zvěrokruhu. Ohnivá znamení jsou Skopec, Lev a Střelec; zemní znamení jsou Kozoroh, Býk a Panna; vzdušná znamení jsou Váhy, Vodnář a Blíženci; a vodní znamení jsou Rak, Štír a Ryby. Rozdělení sedmi tradičních planet mezi jednotlivé živly svědčí o rovnováze elementů v horoskopu. Čtyři živly bývají tradičně spojovány i se čtyřmi tempe-ramenty: oheň s choleriky (uspěchaní a impulzivní), země s melancholiky (zahledění do sebe, praktičtí); vzduch se sangviniky (optimističtí a nepokojní) a voda s flegmatiky (citliví a hloubaví).

Epicyklus: kruh se středem pohybujícím se po obvodu většího kruhu.

Ekvinokcium (rovnodennost): dva dny v roce na jaře a na podzim, kdy jsou den i noc stejně dlouhé. V této době se rovina ekliptiky protíná se světovým rovníkem.

Elevace: vzdálenost planet nad horizontem. Pozice planety nacházející se nejblíže středu nebes MC.

Genethialogie: nativní astrologie.

Heliakické vycházení: první východ hvězdy po období neviditelnosti zapříčiněné konjunkcí se Sluncem.

Hlubina nebes: (IC z latinského Imum coeli), průsečík ekliptiky s místním poledníkem, bod nacházející se přímo pod pozorovatelem. V horoskopu je to protipól středu nebes (MC, zenitu). Je též znám jako nadir a bývá nazýván hrotem čtvrtého domu.

Horární astrologie: horoskopie pro konkrétní místo a čas, na něž je astrolog dotázán.

Horoskop: (z řeckého horoskopos, první místo) diagram, mapa či nákres postavení planet na obloze platné pro konkrétní okamžik a místo narození. Zahrnuje celou oblohu a na kruhu o 360° ukazuje znamení zvířetníku, jednotlivé planety, vycházející a kulminující znamení i dvanáct domů. Jiný název pro radix.

Hrot: bod na kruhu zvířetníku, oddělující jeden horoskopický dům od druhého. Existuje dvanáct hrotů, pro každý dům jeden, z nichž čtyři tvoří rohy. Ascendent je hrotem prvního domu. Není správné tvrdit Jsem narozen na rozmezí (hrotu) Lva a Panny". Člověk se narodí buď ve znamení Lva, nebo ve znamení Panny.

Chaldejský řád: posloupnost planet, jak jsou vidět od Země, včetně údajů o jejich vzdálenosti a rychlosti oběhu. Hovoří pouze o sedmi tradičních planetách, viditelných pouhým okem: Měsíci, Merkuru, Venuši, Slunci, Marsu, Jupiteru a Saturnu.

Chiron: planetoid, snad zachycená kometa nacházející se v prostoru mezi oběžnými drahami Saturnu a Uranu. Podle některých astrologů je symbolem zraněného léčitele.

Imum coeli (IC): viz Hlubina nebes

Jarní rovnodennost: průsečík roviny ekliptiky s nebeským rovníkem. V severní hemisféře se tento průsečík objevuje jednou do roka, vždy na jaře, a to v okamžiku, kdy Slunce cestou od jihu k severu míjí nebeský rovník. Jarní rovnodennost nastávala v prvním stupni Skopce přibližně před dvěma tisíci lety, od té doby se v důsledku precese rovnodenností od tohoto bodu vzdaluje.

Kardinální body: ascendent, střed nebes (medium coeli MC, zenit), des-cendent a hlubina nebes (Immum coeli IC).

Kardinální znamení: viz kvality

Katarche: astrologie událostí, včetně horoskopů pro určitý okamžik a místo, chorobu, rozhodování nebo počátek (vznik či založení) čehokoliv. Jsou to horoskopy sestavené pro jiné příležitosti, než je narození, a mají napovědět, jaké nejlepší rozhodnutí lze v danou chvíli učinit.

Konjunkce: situace, kdy dvě či více planet zaujmou na obloze totéž místo.

Kvadranty: čtyři kvadranty radikálního horoskopu. Z jakéhokoli místa na Zemi, kde se pozorovatel nachází, můžeme oblohu rozdělit na čtyři kvadranty (od východního horizontu ke středu nebes a odtud k západnímu horizontu, přičemž další dva srovnatelné kvadranty leží pod horizontem.

Kvality: každému znamení zvěrokruhu je pnsouzena jedna ze tří kvalit, jež vystihují povahu jejich aktivity: jsou znamení kardinální (údajně podněcující činnost), pevná (odpor ke změnám) a pohyblivá (signalizující adaptabilitu). Skopec, Rak, Váhy a Kozoroh jsou znamení kardinální; Býk, Lev, Štír a Vodnář jsou znamení pevná; a Blíženci, Panna, Střelec a Ryby jsou znamení pohyblivá. Převaha planet jedné kvality v radikálním horoskopu se nazývá kříž.

Meridián (poledník): velký kruh na nebeské klenbě, procházející severním a jižním bodem horizontu a zenitem, který je přímo nad pozorovatelem. V radikálním horoskopu je meridián linie spojující střed nebes (MC) s hlubinou nebes (IC) a rozdělující kruh horoskopu na dvě části.

Mundánní astrologie: specifický druh astrologie, zabývající se děním ve světě, politikou a osudy národů, nikoliv životním údělem jednotlivce.

Mundánní domy: viz Domy. Nadin viz Hlubina nebes.

Návrat: Návrat kterékoli z planet do téhož postavení ve zvěrokruhu, v němž stála v okamžiku narození.

Opozice: aspekt představující úhel 180° mezi dvěma planetami. V důsledku toho stojí tyto planety v horoskopickém kruhu i v radixu proti sobě.

Orbis: tolerovaný počet stupňů po obou stranách každého z aspektů, aby byl tento aspekt ještě funkční. Většinou se udává 10°. Trigon má například orbis 8°.

Pád: planeta vzdalující se od domicilu. Vliv planety je oslaben, zaznamená-vá-li pád, tedy stojí-li ve znamení protilehlém, než je to, v němž je povýšena.

Paranatellonta: extrazodiakální hvězdné konstelace či hvězdy vycházející, kulminující či zapadající v týž okamžik jako souhvězdí ekliptiky, avšak severně či jižně od nich.

Pars Fortunae (bod štěstí): teoretický bod zvěrokruhu vypočtený z pozice ascendentu plus délka Měsíce méně délka Slunce. Jiné rovnice řeší jiné citlivé body užívané římskými a muslimskými astrology, jako je třeba bod manželství či bod smrti. Astrologický symbol Pars Fortunae je totožný s astronomickým symbolem pro Zemi, tj. kříž v kruhu.

Planety: tradičně pět planet viditelných pouhým okem (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn), k nimž přibyly tři další objevené v novější době, Uran, Neptun a Pluto.

Polarita: každé znamení zvěrokruhu má v horoskopu znamení protilehlé, s nímž se nachází v polaritě a má s ním specifický vztah. Každé znamení je též pokládáno za příznivé či nepříznivé anebo neutrální, mužské nebo ženské, objektivní či subjektivní.

Povýšení: planeta na cestě k domicilu. Astrologický účinek planety bývá silnější, tj. doznává povýšení vždy v určitém znamení. Slunce bývá tradičně povýšeno ve Skopci, Měsíc v Býku, Merkur v Panně; Venuše v Rybách; Mars v Kozorohu; Jupiter v Raku; Saturn ve Váhách. U později objevených planet se předpokládá, že Uran je povýšen ve Štíru, Neptun ve Lvu a Pluto v Panně.

Precese (posun) bodu rovnodennosti: postupný zpětný posun zvířetníkových znamení oproti stálicím na nebeské klenbě v dlouhodobém časovém horizontu, který je způsoben vychýlením zemské osy. Retrogrese rovnoden-nostních (ekvinokčních) bodů oproti hvězdným konstelacím znamená, že první stupeň Skopce dnes ve skutečnosti vidíme v Rybách. Tento jev stojí za vznikem myšlenky astrologických „Věků". Indická astrologie s precesí rovnodenností počítá, tradiční západní astrologie nikoliv.

Progrese: aby astrologové poznali minulost a mohli činit pozorování týkající se budoucnosti, „pootočí" základní horoskop tak, aby opovídal spíše budoucímu časovému úseku než okamžiku zrození. Nejpopulárnější metodou je počítat den v nativním horoskopu jako rok života; je-li člověku čtyřicet šest let, budou planety v jeho horoskopu umístěny do postavení, v jakém se nacházely čtyřicet šest dnů po jeho narození.

Rektifikace: korekce předpokládané doby narození za účelem zjištění skutečného okamžiku příchodu na svět, odvozená obvykle z událostí, jež dotyčného v životě potkaly.

Relokace: úprava horoskopu zrození pro jakékoli jiné místo, kde se jeho nositel nachází; má ukázat potenciál dotyčného v dané lokalitě.

Retrogrese: zdánlivě zpětný pohyb planet zvěrokruhem, jak se jeví pozorovateli ze Země. Je to iluze vzniklá relativní rychlostí planet na jejich oběžné dráze. Planeta pohybující se zpět se nazývá retrográdní.

Siderický: odkazující ke hvězdám. Siderický měsíc je časový úsek, po který Měsíci trvá, než uskuteční jeden úplný oběh kolem Země, měřený mezi dvěma po sobě následujícími konjunkcemi s určitou hvězdou (přibližně dvacet sedm dnů, sedm hodin, čtyřicet tři minut a jedenáct sekund). Siderický rok je doba, za kterou Země oběhne Slunce, měřená mezi dvěma po sobě následujícími konjunkcemi s jednou konkrétní hvězdou (rovná se 354,3671 dne).

Sluneční rok: doba, za kterou Země oběhne jednou Slunce, měřeno mezi dvěma po sobě následujícími jarními rovnodennostmi (přibližně 365,256 dne). Nazýván též tropický rok.

Sluneční znamení: dvanáct tradičních zvířetníkových znamení, jimiž zdánlivě v průběhu roku prochází Slunce. Sluneční znamení vládnoucí v okamžiku zrození určité osoby má představovat jeho nebo její veřejnou tvář.

Slunovraty: dva dny v roce, v létě a v zimě, kdy Slunce svírá s nebeským rovníkem největší a nejmenší úhel, důsledkem čehož je nejdelší a nejkratší den v roce.

Stellium: skupina tří nebo více planet v konjunkci, o níž se předpokládá, že má velmi silný vliv.

Střed nebes: (MC, z latinského Medium coeli), bod, v němž poledník protíná ekliptiku. V horoskopu protilehlý hlubině nebes (IC).

Střední bod (mid-point): bod měřený ve stupních a nacházející se mezi kterýmikoli dvěma významnými horoskopickými prvky, jako jsou např. dvě planety, dva úhly nebo planeta a úhel. Má se za to, že střední body vystihují energii těchto prvků. Metoda, nazývaná buď kosmobiologie nebo Eberti-nova metoda, vystačí obvykle se středními domy a znameními zvěrokruhu. Používá se v synastrických horoskopech (horoskopech partnerských dvojic).

Svítící nebeská tělesa: Slunce a Měsíc.

Synastrie: srovnání dvou nebo více horoskopů za účelem zjištění, zda jsou kompatibilní. Společný horoskop mapující vztahy mezi dvěma lidmi lze sestavit ze středních bodů obvyklých prvků vzatých z obou horoskopů.

Synodický: týká se konjunkce či dvou po sobě jdoucích konjunkcí jedné a téže hvězdy či planety. Synodický měsíc je lunární měsíc, doba, za jakou Měsíc oběhne Zemi, měřená mezi dvěma novoluními (přibližně dvacet devět dnů, dvanáct hodin, čtyřicet čtyři minut a tň sekundy).

Tranzit: průchod planet znamením či domem. Astrologové tranzity často používají, když s ohledem na interpretaci budoucích trendů a možností srovnávají momentální postavení planet s jejich pozicí v radikálním horoskopu.

Triáda: jedna ze čtyř skupin znamení, z nichž každá sdružuje tři planety. Triády mají vztah ke čtveřici živlů - zemi, vzduchu, ohni a vodě. Viz též Elementy.

Trigon: seskupení tří zvířetníkových znamení v horoskopickém kruhu, svírajících mezi sebou úhel 120° a tvořících rovnostranný trojúhelník.

Tropický rok: viz též sluneční rok.

Uhel: kruhový horoskop je rozdělen dvěma osami na čtyři kvadranty. Vrchol vertikální osy se nazývá střed nebes/zenit (MC, Medium coeli) a nejspodnější bod je hlubina nebes/nadir (IC, Imum coeli). Jsou to průsečíky ekliptiky a místního poledníku. Bod vlevo na horizontální ose je ascendent a bod vpravo descendent. Jsou to průsečíky ekliptiky s horizontem. Zároveň jsou to hroty rohových (angulárních) domů prvního, čtvrtého, sedmého a desátého. Planety nacházející se v rozmezí několika málo stupňů od těchto bodů jsou v horoskopu pokládány za obzvlášť důležité.

Uzly: dva body, v nichž oběžná dráha planety protíná ekliptiku, jednou když spěje k severu a podruhé když spěje k jihu. Dnes se používají pouze měsíční uzly; vzestupný uzel se nazývá Dračí hlava a sestupný uzel Dračí ocas. K zatmění Slunce a Měsíce dochází, když je uzel v jedné rovině se Zemí a Slunce i Měsíc v rovině ekliptiky. Vzestupný uzel má prohlubovat štěstí, sestupný uzel akcentovat problémy.

Velký rok: doba, po kterou trvá, než se všechny planety vrátí do výchozího postavení; obvykle se uvádí až 30 000 let.

Vládce: každé zvířetníkové znamení má afinitu k některé z planet, čili je touto planetou ovládáno. Vládnoucí planeta vycházejícího znamení se nazývá vládce horoskopu.

Vládce času (chronokrator): Jupiter a Saturn. Dvacetileté konjunkce Jupiteru a Saturnu setrvávají přibližně dvě stě let v jednom živlu a vytvářejí 8001etý zvířetníkový cyklus. Říká se, že tyto cykly formují ducha doby.

Vycházející znamení: viz ascendent.

Zeměpisná délka: na Zemi vzdálenost kteréhokoli místa na východ či na západ od Greenwiche; na obloze vzdálenost jakéhokoli tělesa od prvního bodu zvěrokruhu (nultého stupně Skopce), měřená na ekliptice.

Zenit: nejvyšší bod na meridiánu, nacházející se přímo nad hlavou pozorovatele.

Zodiak: 18° široký pás oblohy kolem ekliptiky. Je rozdělen do dvanácti úseků, z nichž každý má 30° a reprezentuje jedno ze dvanácti znamení zvěrokruhu. Těmito znameními během roku zdánlivě prochází Slunce. Indická astrologie užívá siderický zodiak vztahující se ke konstelacím stálic na obloze.