Tajemná planeta Nibiru.

Hypotetická planeta Nibiru nebyla prozatím fyzicky objevena. Je to planeta, kosmická loď nebo nezapálená, či vyhaslá hvězda obíhající kolem Slunce po značně excentrické dráze, kterou nelze přesně vypočítat, ale kterou by naši vědci jistě včas objevili. S ekliptikou svírá úhel 17°. V historii Vesmíru zapříčinila mnohé katastrofy. Přiletí do blízkosti našeho Slunce jednou za 3600 let.

Perihélium Nibiru je blízko dráhy Venuše. Každý návrat Nibiru do nitra sluneční soustavy je pro planety a jejich měsíce kritický. Z planety Mars stáhla Nibiru atmosféru a vodní obal. Nibiru se kdysi srazila s planetou Tiamat, která obíhala v prostoru mezi Marsem a Jupiterem a kde je dnes pás asteroidů z této roztříštěné planety. Pohybem blízko Země Nibiru na čas obrátila zemské póly, takže Slunce vycházelo na západě a zapadalo na východě. Tato změna byla zaznamenána v egyptské historii dvakrát. Kritické je též působení satelitů (měsíců) Nibiru. Měsíce Nibiru obíhají svoji planetu ve vzdálenosti maximálně 30 milionů kilometrů.

Pluto a jeho doprovod Charón byli kdysi měsíci Neptuna. Hypotetická planeta Nibiru je blízkým průletem odmrštila na samostatnou oběžnou dráhu.

Ne každý návrat Nibiru do sluneční soustavy je kritický (jen dva ze šesti). Nibiru za sebou táhne ohon složený z vodní páry. Při průchodu Země tímto chvostem se zvedne úroveň mořské hladiny o 50 metrů. Když je Nibiru v perihéliu příliš blízko (15 až 35 milionů kilometrů) gravitační síla Nibiru a jejich satelitů působí z jednoho místa přibližně 35 dní a zvedne hladinu oceánu. Když čteme Bibli vzpomeneme si, že déšť a potopa trvala 40 dní a potom ještě voda 150 dní převyšovala vrcholky hor (5000 metrů vysoký Ararat). Pomocí těchto údajů je vypočtená hmotnost. Nibiru je 25 krát větší než Jupiter.

Prameny:

Značka "oška" ve Spiritu 34/2002. RNDr. Pavel Smutný v Astru 33/2002. Astroložka Zoša Kinkorová v knize Poselství věků.

Názvy planety X: Nibiru, Nimiru, Nemesis, Marduk, Maldek, Featon.

Další informace na stránce http://eldar.cz/hade/nibiru.html

Sumerská civilizace vznikla před více než 15 000 roky a potom náhle záhadně zanikla. Byla obdivuhodná. Sumeři dávno před Kopernikem a Galileem poznali sluneční soustavu, položili základy matematiky a dokázali všechno i zapsat. Z jejich poznání čerpali Babyloňané i Asyřané. Sumeři sebe označovali za „černohlavé přistěhovalce z východu, žili v jižní Mezopotámii. Jejich řeč nepřipomínala žádný ze známých starodávných a současných jazyků, což mimo jiné znamená, že pozdější obyvatelé této oblasti nebyli jejich potomci.

Kresby představující Slunce obklopené planetami, svědčí o tom, že poznali heliocentrickou stavbu naší sluneční soustavy dávno před Koperníkem. Věděli, že planety krouží okolo Slunce, ale schémata na hliněných tabulkách jsou plná omylů. Nesouhlasí proporce a vzájemné vzdálenosti planet, ani jejich počet. Mnozí současní badatelé říkají, že jde o obraz světa z dávných časů, kdy se planety Marduk (Nibiru) a Tiamat srazily. Marduk byl vymrštěn za hranice naší sluneční soustavy a z Tiamatu vznikla Zem, Měsíc a několik asteroidů (e zajímavé, že planetu Zem Sumerové nazývali KI - odštěpek, což se postupně, s vývojem řeči měnilo na GI, GE, později GAIA). Sumerové věděli o vzdálených planetách, které byly objevené o tisíciletí později.

Pro starověké středomořské národy byly Marduk sídlem Stvořitele a i sídlem ANA, který byl pánem osudu Země, lidí a bohů. Těm, kteří přišli na Zemi z planety Marduk, říkali Sumerové ANUNNAKI (což doslova znamená „ti, kteří přišli od Nebeského" - ANU - na Zem - KI-. Právě oni byli záhadnými, „božími syny" - Nefilim, „kteří sestoupili z nebe na Zem".

Nesmrtelní bohové Sumerů ANUNNAKI nemohli čelit „planetě křížení", která se blížila k Zemi. Křižující planeta Marduk táhla za sebou vlečku planetek a menších asteroidů. Jeden z nich narazil do Země a vyvolal kataklyzma obrovských rozměrů. Když se Marduk přiblížil k Zemi, nastal čas, aby „bohové ANUNNAKI" odešli.

Spirit 31-2003 Oldřich Žiška